V roce 1991 se mi splnil jeden ze životních snů - stanul jsem tváří v tvář gigantické kultovní svatyni Stonehenge. Kromlech Stonehenge je patrně nejznámější evropskou megalitickou stavbou - 121 kamenů na ploše 14 ha. Kromlechy jsou kamenné kruhové prstence, složitá kruhová seskupení vztyčených kamenů do kruhů a řad, stvořená ke kultovním a astronomickým účelům.
Zprostředkovávaly spojení s energií jak zemskou tak vesmírnou, sledovaly pohyb nebeských těles a vyjadřovaly jejich uctívání. Sloužily zřejmě například i k dnes tak prozaickým věcem, jako je určování přesné doby setby - jako jakýsi pravěký kalendář. V době pravěku však nešlo o "pouhou" setbu v dnešním slova smyslu -veškeré působení přírodních sil na člověka a jeho zpětného působení na přírodu bylo součástí jednoho velkého propojeného harmonického rituálu. Jeho základem byla sounáležitost člověka s krajinou a jeho úcta k Zemi a k Nebi, k Měsíci a ke Slunci. Námět sblížení Slaola (Slunce) a Lahanny (Měsíce) jako účelu stavby Stonehenge je velice sugestivně popsán v knize Bernarda Cornwella Svatyně. Jedná se o úchvatný román, představující uměleckou rekonstrukci pravděpodobného průběhu stavby a jejích motivů.
Na britských ostrovech jsou známy pod označením henge (starý anglický název, snad keltského původu). První písemná zpráva o Stonehenge pochází z roku 1148. Podívejme se, jak o něm psal Josef Kořenský v roce 1915 u nás v článku "Rozvaliny chrámu Slunce v Anglii" Josef Kořenský v Topičově sborníku literárním a uměleckém:
"Ještě kousek polní cesty a stojíme před troskami chrámu Slunce. Strážná chata a drátěná ohrada věstí, že někdejší božiště těší se úctě také potomstva nynějšího, a že před starobylou památkou sklánějí své hlavy i největší duchové a myslitelé. Poutníci, spějící ke starožitnému divu jihoanglickému, patří pouze na trosky několika monolithů povalených a na skupení obrovských menhirů vzpřímených a jinými kolosy vodorovnými nahoře spojených. Pro tyto visuté kameny dostalo se celé praehistorické stavbě názvu Stonehenge (čti: Stónhendž)..."
©
Agrimonrix,2002
Stonehenge
